Po upozornění, že stále jezdíme na výlety pouze na sever nebo východ, se rozhodlo, že tentokrát pojedeme někam do jižní části republiky. Volba nakonec padla na naučnou stezku Svatojánské proudy, která začíná u Štěchovic a končí u slapské přehrady. Vše nasvědčovalo tomu, že se bude jednat o povedený výlet, nicméně vše se nepěkně zkomplikovalo. Ale popořádku.
Výlet začínal na pražském hlavním nádraží, kde jsme nastoupili do předchůdce vlaku City Elephant. Ukázalo se ovšem, že ačkoli se jedná o zastaralé vagóny, tak jsou v mnoha ohledech lepší než moderní soupravy. Možnost otevření oken nebo zatažení rolet byla velice vhodná, protože bylo kolem 28°C ve stínu a Slunce svítilo při cestě do obličeje. Náladu zkazilo až duo dětí, které si žádalo pozornost svých rodičů řevem paviánů. Při výstupu ve stanici Davle si mé uši značně oddechly. Od vlakového nádraží vedla cesta směrem k autobusové zastávce, odkud jsme (sice se zpožděním) odjeli do Štěchovic. Zde jsme poprvé potkali šedivého pána, který nás nakonec záhadně doprovázel celý den.
Po výstupu z autobusu jsme se vydali po modré turistické značce směrem z vesnice. Zhruba po kilometru modrá přešla na zelenou, což byla barva celé naučné stezky. Vedro bylo opravdu velké, ale téměř celá trasa byla ve stínu stromů, takže to nakonec tak nevadilo. Cesta sama o sobě byla velmi dobře schůdná. Nedá se ovšem doporučit pro výlet s kočárky. Dočetl jsem se, že tato trasa byla v roce 2013 zcela zrekonstruována včetně turistického značení a informačních cedulí. Tuto informaci mohu potvrdit, bylo to znát.
Jelikož jsme celou cestu fotili, tak jsme se nechali předběhnout i šedivým pánem z autobusu. Do zhruba 1/3 cesty bylo fotek velmi málo, protože cesta byla stále stejná a ve stínu stromů. Protože bylo kolem poledne, tak Slunce vrhalo velmi tvrdé stíny a tak se dalo fotit velmi obtížně. Zbylá třetina cesty ovšem nabídla krásné skalní útvary, tunely a nádherné výhledy do okolí. Vrcholem cesty byla samozřejmě slapská přehrada. Po poslední fotografii se naším útočištěm stala nedaleká restaurace. Při usedání ke stolu jsme si všimli, že u nás opět sedí šedivý pán z autobusu. Popřáli jsme si dobrou chuť k jídlu a pivu a čekali jsme na odjezd autobusu.
Autobus přijel naprosto na čas, ale jelikož nastupovalo dost pasažérů, tak jsme cestou nabrali asi 7 minut zpoždění. Nakonec to ale řidič autobusu dohnal a my mohli v klidu vystoupit v Praze – Zbraslavi. Při výstupu jsme se mávnutím ruky rozloučili s šedivým pánem a klusalo se na vlak. Ve vlaku ani nešel průvodčí, takže jsem si myslel, jak ušetřím za cestu do Prahy. byl jsem z této události tak nadšen, až jsem si zapomněl koupit jízdenku z Prahy. Po páté hodině odpolední mi přijel vlak směr Hradec Králové a spokojený jsem nastoupil. Od této doby bylo už jen špatně :-).
Když jsem uviděl průvodčího, tak jsem si uvědomil, že vlastně nemám jízdenku, takže jsem si ji nakonec poctivě koupil ze Zbraslavi. Po 20 minutách jízdy jsme najednou zastavili těsně za stanicí Čelákovice. Nejprve tomu nikdo nevěnoval pozornost, ale po půl hodině to již bylo zvláštní i na ČD. Průvodčí přispěchal s informací, že budeme stát další 3/4 hodinu kvůli technické závadě na trati. No super. Geekové ve vlaku již spouštěli své prohlížeče ve smartphonech, aby zjistili co se ve skutečnosti děje. Více lidí našlo z různých zdrojů, že nějaký vtipálek nahlásil na nádraží v Lysé nad Labem bombu. Skvělé… Po zhruba hodině a půl mi zazvonil telefon a v něm nabídka odvozu z Čelákovic. Průvodčí neměl žádné přesvědčivé informace o době odjezdu, a tak jsem souhlasil. Vystoupil jsem z vlaku a šel směr zastávka Čelákovice – Jiřina, kde jsem měl mít odvoz.
Aby toho ten den nebylo málo, tak zhruba po 15 minutách se spoje začaly obnovovat a já jsem jen smutně koukal, jak si to rychlík, z kterého jsem vystoupil, žene směr Lysá. Při čekání na odvoz jsem ještě poradil jedné řidičce, že v Čelákovicích jsou 2 zastávky a že člověk, co vystoupil z vlaku jako já, může čekat na té druhé. S díky odjela a já čekal na odvoz dál. Po pár minutách jsem se ale dočkal (děkuji) a konečně jsem mohl jet směr domov. Zkrátka den plný zážitků :-), ale samotný výlet stál za to a mohu ho vřele doporučit.
Napsat komentář