Naše působení v kempu ve městě Reutte skončilo a nastal čas přejezdu do studeného jihu Rakouska – Kaunertalu. Zážitky z Highline 179 a výletu do hor u města Tannheim se sice ještě nestačily vstřebat, ale čas nás tlačil. Po přejetí dálnice u městečka Osterstein nám bylo jasné, že tyto končiny nepatří mezi hojně navštěvované turistické destinace. Úzké silničky, vysoké převýšení a nádherné výhledy do horských údolí již dávaly tušit, že tato „odbočka“ od hlavního plánu za to bude stát.
Po příjezdu do Kaunertalu (konkrétně místa zvaného Platz) jsme se ubytovali v jediném rezervovaném kempu za celou dovolenou – Campingu Kaunertal. Malý kemp, který patří velkému hotelu Weisseespitze s velmi příjemnou obsluhou i zázemím. Vzhledem k nadmořské výšce (1 300 m. n. m.) a relativně studenému létu obecně, zde na nás čekalo chladné a deštivé počasí. Po nočním dešti a ranním útoku slimáků na náš stan jsme konečně vyrazili směr jezero Gepatsch Stausee. Vjezd do Kaunertaler Gletscherstraße je zpoplatněný 25 EUR/vozidlo/den. Aktuální ceny a informace lze najít na stránkách Kaunertalu.
I za nepřízně počasí je toto místo naprosto úchvatné. Všude samý vodopád, horské výhledy, pasoucí se krávy a přírodní zajímavosti. Na cestě je několik zájmových bodů, kde lze pohodlně zaparkovat a které stojí za to prozkoumat pěšky a zblízka. Po zhruba hodině nás naše auto vyvezlo až na konečné parkoviště (2 750 m. n. m.). Ač jsme zde byli uprostřed července, tak teploměr ukazoval 5°C, a tak proběhlo ohřátí a nákup památečních suvenýrů v místní Gletscherrestaurant.
Ačkoli lanovka Karlesjochbahn byla v provozu, tak nemělo cenu jezdit nahoru. Viditelnost byla bohužel velmi slabá a navíc po pár minutách začalo i dost pršet. Chvíli se nám stala skrýší místní ledovcová jeskyně, což je vlastně kupa sněhu a ledu s dírou uprostřed. Zážitek nicméně neopakovatelný. Cestou zpět jsme se ještě zastavili na pár pěších výletech. Nejdříve u jezera Weißsee, kde na nás čekaly hlavně zatopené mostky díky přívalovému dešti a místní krávy, které si pochutnávaly na místní BIO trávě. No, naštěstí to schytaly jen promáčené boty a mohlo se jet dál.
Druhou zastávkou bylo parkoviště pod kopcem, kde nás čekal výšlap k jezerům Seeles Seen. Odtud byl místy vidět proslulý sněhový „chobot“ ledovce Gepatschferner. Poté již jen malá procházka po údolí a honem zpět do kempu a hlavně do tepla. Místo každopádně neuvěřitelné.
Napsat komentář